Florencie, Lucca a Pisa jsou perlami v náručí Toskánska. Florencie je kolébkou renesance, městem Michelangela a Medicejských. Potkáváte se s historií a uměním na každém kroku, ochutnáte skvělé toskánské víno Chianti a Vernaccio, zažijeme večerní atmosféru města Montecatini Terme. Pro ctitele výtvarného umění galerie Uffizi bez front na rezervaci.
Baptisterium San Giovanni: Baptisterium San Giovanni je křestní kaple zasvěcená sv. Janu Křiteli, patronu Florencie. Její základy pochází pravděpodobně už z 5. století. Svoji dnešní podobu baptisterium získalo ve 12. století v románském stylu. Tato památka je především známá díky svým třem bronzovým dveřím. Najdeme na ni Jižní bránu s výjevy ze života sv. Jana Křtitele od Andrea Pisana, Severní bránu, s náměty z Nového zákona a východní Rajskou bránu s výjevy ze Starého zákona (obě od Lorenza Ghibertiho).
Bazilika Santa Croce: Bazilika Santa Croce (Svatého kříže) se nachází na náměstí Piazza di Santa Croce a její výstavba začala v roce 1294. Je přezdívána „Chrám italských slavných“, protože jsou v ní pochováni takoví velikáni jako Michelangelo, Galileo, Machiavelli, Foscolo, Gentile a Rossini.
Katedrála Santa Maria del Fiore: Stavba florentské katedrály začala už v roce 1296, dokončena však byla až roku 1367 po vystřídání několika architektů. V letech 1420-1434 byla katedrále přistavena cihlová kupole podle návrhu Filippa Bruneleschiho. Celá stavba této osmiboké dvouplášťové kupole se obešla bez lešení a dodnes je považovaná za architektonický zázrak – je to třetí největší kupole na světě.
Palazzo Pitti: Palác byl navrhnut Fillipem Brunelleschim pro bankéře Lucu Pittiho, který chtěl ukázat svoji moc rodu Medici. Se stavbou začal už roku 1457 Luca Fancelli. V roce 1549 však Pittiho dědici zbankrotovali a byli nuceni palác prodat právě rodu Medici, kteří si jej upravili a začali užívat jako svoje rodinné sídlo. Dnes v něm najdeme například Galerii Palatina (s Raffaellem, Bronzinem, Caravaggiem a dalšími), Galerii moderního umění, Stříbrné muzeum a patří k němu také zahrady Boboli.
Palazzo Vecchio: Palazzo Vecchio (Starý palác) je nejdůležitější světskou stavbou Florencie. Stavět se začal na Piazza della Signoria (Náměstí vlády) už v roce 1299 a dokončen byl roku 1314. Sídlily v něm úřední orgány města. Palác byl opevněn proto, aby ochránil vládu před případnými útoky vzbouřeného lidu. Rod Medici, který převzal moc v 40. letech 16. století, jej nechal přestavět do současné podoby. Budova dnes slouží jako radnice.
Ponte Vecchio: Nejznámější florentský most Ponte Vecchio (Starý most) postavil přes řeku Arno architekt Neri di Fioravante roku 1345. Most lemují po obou stranách řady malých obchůdků, které mu dodávají unikátní vzhled. Uprostřed mostu se rozkládá malé náměstíčko, z něhož se dá pozorovat řeka. Nad celým mostem prochází Vasariova chodba (Corridorio Vasariano), postavená na žádost Cosima I., který chtěl mít bezpečný průchod z Palazzo Vecchio do Palazzo Pitti na druhém břehu řeky. Krámky zlatníků po stranách mostu pocházejí z 16. století, původně zde však sídlili řezníci. Most byl poškozen v roce 1944 německým vojskem a v roce 1966 povodní.
Zahrady Boboli: Zahrady, které patří k Palazzo Pitti vznikaly postupně už od 15. století. Dnes nabízí renesanční a barokní části s mnoha fontánami, sochami a dokonce i jeskyněmi. Díky své poloze je ze zahrad i krásný výhled na Florencii. V dobách renesance se v zahradách konaly slavnosti a bály, které pořádali členové rodu Medici. Po nich patřily zahrady rodu Lotrinských a ještě později rodu Savojských.
Galleria degli Uffizi: Nejnavštěvovanější galerie ve Florencii a zároveň jedna z nejslavnějších galerií na světě. Nachází se v paláci Uffizi na nábřeží řeky Arno a má tvar písmene ,,U“. V rozsáhlých sbírkách se nacházejí díla od autorů jako jsou Giotto, Masaccio, Sandro Botticelli, Leonardo da Vinci, Lucas Cranach, Albrecht Dürer, Michelangelo Buonarroti, Raffaelo Sanzio, Tizian, Peter Paul Rubens, Caravaggio, Rembrandt a mnozí další.
Neptunova fontána: Tato památka, kterou najdeme na Piazza della Signoria, pochází z roku 1565 a vytvořil ji Bartolomeo Ammannati. Zakázku na fontánu původně získal Baccio Bandinelli, který však stihl pouze návrh a po jeho smrti fontánu dokončil jeho žák – výše zmíněný Ammannati. Sochy na fontáně jsou jak z mramoru tak z bronzu a celá fontána dosahuje výšky více než pěti metrů.
Socha Davida: Nejznámější florentskou sochu vytvořil v letech 1501-1504 renesanční umělec Michelangelo Buonarotti na objednávku florentské Signorie. Původně byla umístěna před Pallazzo Vecchio, ale později byla přemístěna do Accademia di Belle Arti (Akademie „krásného“ umění) a na její místo byla vystavena replika. Socha je vytvořena z mramoru, váží 18 tun a s podstavcem měří úctyhodných 517 cm (bez podstavce 410 cm). Michelangelo za ni dostal zaplaceno 900 dukátů, což z něj udělalo na dnešní poměry mnohonásobného milionáře. Pro zajímavost, Leonardo da Vinci takovou částku nevydělal za celý život.
Socha Persea s hlavou Medúsy: Tuto bronzovou sochu vytvořil v roce 1545 Benvenuto Cellini a nachází se na Piazza della Signoria, kde byla odhalena až v době, kdy kousek od ní stál, tehdy ještě originál, sochy Davida od Michelangela. Perseus s hlavou Medúsy je obrazem z řecké mytologie o jednom z nejslavnějších řeckých hrdinů, zakladateli Mykén, Perseovi. Medúsa byla žena s hady místo vlasů a kdo se na ni podíval, ten zkameněl hrůzou. Perseus ji však zabil díky svému štítu, který použil jako zrcadlo.
Itálie